Za Tisovou u Nejdku, jaká je !!!

Chlorid sodný - závadná látka

11.01.2017 16:34

      Žijeme na Tisové přes čtyři desítky let. A to v sedmdesátých až devadesátých letech byla nějaká zima. Děti ze školy se musely brodit 1,5m vrstvou sněhu. Komunikace se udržovala jen z jedné strany a to od Nových Hamrů. Dvoumetrové bariery na silnici, nad vyhlídkovým kopcem, nebylo nic nenormálního. A to býval jen poprašek. Staří usedlíci si pamatují, že býval vidět jen metr s pouličních lamp. Teď se situace rapidně změnila. Období sněhu střídá období ledu. Aby byla zajištěna sjízdnost vozovky začínáme používat ve zvýšeném množství chloridu sodného, nebo-li soli.  Bylo by dobré si uvědomit, že přemíra solení neškodí jenom našemu organizmu, ale i životnímu prostředí.

Nadměrným přísunem soli se rozumí více jak 5 gramů soli za den. Smrtelná dávka chloridu sodného se u člověka pohybuje mezi 150 až 280 gramů. Takovéto množství soli nezvratně změní osmotickou rovnováhu tak, že z buněk unikne příliš mnoho vody. Při dlouhodobém zvýšeném příjmu soli se zvýší krevní tlaku, srdce je přetížené a dochází k jeho poškození. Sůl zadržuje vodu a zvyšuje se tak objem tekutiny v organismu. Tím dochází k nadměrnému zatížení ledvin. Ledviny jsou poškozovány zvýšeným tlakem a trvalým zvýšením vylučování natria. Některé bolesti hlavy mají souvislost s přemírou soli, což patrně souvisí se zvýšeným krevním tlakem.

Nejzávažnějším důsledkem nadměrného příjmu sodíku je vznik hypertenze – neboli vysokého krevního tlaku.  Souvislost mezi příjmem sodíku a výší krevního tlaku je vědecky prokázána. U populací s denním přívodem soli do 3 gramů, je průměrný tlak velmi nízký a nestoupá s věkem (u některých afrických kmenů, které žijí původním způsobem života a nejsou vystaveny solné zátěži, se hypertenze nevyskytuje). Naproti tomu u populací s přívodem soli nad 6 gramů, je vzestup tlaku závislý na přívodu soli. U pacientů s vysokým krevním tlakem vede snížení soli o 3 gramy denně ke snížení systolického tlaku o 5 až 7 torrů a mozkových příhod o 13 %. Doporučená spotřeba soli dle Světové zdravotnické organizace (WHO) je u rizikových pacientů (diabetici, hypertonici) jen 3 gramy soli za den oproti 5 gramům u zdravé populace. Vztah mezi výší příjmu sodíku a krevním tlakem je ovlivněn i geneticky, neboť v populaci existuje jisté procento lidí „rezistentních“ vůči jakémukoli množství přijímané soli a hypertenzi ani při vysokém příjmu soli nedostanou. A určitá skupina hypertoniků nereaguje na snížení přívodu soli snížením krevního tlaku. Proto je třeba k hypertonikům přistupovat individuálně.

 Tak to bylo trochu s odborné literatury. Vraťme se ale zpátky na Tisovou. Všichni, kteří tady bydlíme jsme smířeni s tím, že žijeme na horách se vším co k horám patří. Nedělejme z Tisové městys. Nedělejme na Tisové měšťácké prostředí. Údržba silnice přes vesnici jen plužením a posypem inertním materiálem je dostačující. Sanitky a hasiči do hor mohly i za starého režimu, kde jezdili jen staré 1203 a hasičcká Tatra. Veškerá sůl, která je aplikována na silniční povrch se sama nevypaří. Někam se musí vstřebat. Do země, následně do povrchové a podzemní vody. Zejména postižené je životní prostředí okolo komunikace a hlavně pod ní. Všichni kteří mají studny přímo pod silnicí jsou potencionálními konzumenty soli. Všichni hudrovali, když se do republiky z nejmenované sousední země, dostali potraviny s obsahem chemické soli. Že se s ní krmíme dobrovolně i my, nikomu nevadí.

  Z pohledu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) je chlorid sodný (stejně jako další chemické posypové látky) závadnou látkou. V případě nakládání se závadnými látkami podle ustanovení § 39 odst. 1 tohoto předpisu musí každý, kdo s těmito látkami zachází, učinit přiměřená opatření, aby tyto látky nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí. 

 Pokud dojde ke vzniku závadného stavu (zhoršení kvality vody ve studni), může se každý obrátit na orgány s podnětem, aby z moci úřední uložily nápravná opatření. Na základě ustanovení § 42 vodního zákona jsou vodoprávní úřady (obecní úřady obcí s rozšířenou působností - ORP) a Česká inspekce životního prostředí (dále jen ČIŽP) povinny ukládat původcům opatření k nápravě k odstranění následků závadného stavu, tj. nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného nakládání se závadnými látkami nebo havárií. 

 Určitá omezení jsou na základě opatření obecné povahy dána § 30 vodního zákona, kdy může být solení komunikací ve II. stupni ochranného pásma vodního zdroje zakázáno či striktně omezeno (v I. stupni není povoleno, toto se vztahuje i na určitá pásma hygienické ochrany – PHO), příp. zcela nahrazeno posypem inertním materiálem (písek, štěrk, struska, atd.). 

 Z pohledu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je v ustanovení § 16 zakotven zákaz použití chemického posypu cest na území národních parků a v § 26 totéž na území chráněných krajinných oblastí. V praxi však toto ustanovení není díky pravomocným výjimkám uplatňováno na komunikacích I. a II. třídy, které těmito územími procházejí. V praxi bylo dostatečně prokázáno negativní působení posypových solí na složení rostlinných společenstev, které se může projevovat v poměrně dosti vzdálených místech od ošetřených komunikací, a to samozřejmě v závislosti na typu krajiny a jejím odtokovém režimu. 

  Věřme tomu, že používat posypovou sůl budeme s námořnickou rozvahou a stále budeme myslet na zdraví nejen nás, ale i přirody. 

Zkrátka, za Tisovou jaká je.......

Je dobré si po zimě povšimnout zahnědlých stromů při výjezdu ze Staré Role na Mezirolí nebo borvic, které rostou podél silnice z Vřesové na Sokolov za odbočkou na Boučí. Ať nikdo neříká, že je to jen náhoda. Takhle dopadneme i MY!!!

 

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode