Za Tisovou u Nejdku, jaká je !!!

Čistá příroda v minulosti byla a pro příští generace zůstane

25.11.2014 20:15

      Proč bojujeme za Tisovou jaká je. Už v minulém století se v našem okolí, v čisté přírodě Tisovských lesů léčilo nespočet pacientů v nedaleké  nemocnici (nyní LDN). Rozsáhlý park u nemocnice, poskytoval pacientům ozdravný pobyt na čerstvém vzduchu. A my bychom byli rádi, aby tato krajina v našem okolí zůstala pro další generace neměnná a lákala na ozdravné pobyty stále více lidí nejen z nemocnice.

      Něco málo z minulosti Nemocnice Nejdek.

   V roce 1922 bylo Okresní nemocenskou pojišťovnou (ONP) Nejdek rozhodnuto o výstavbě nové nemocnice. Stará nemocnice, která již existovala v Nejdku už roku 1907, a kterou nechala postavit tehdejší nejdecká česárna vlny jako nemocnici soukromou, se nacházela v budově čp.565(nyní ulice U jeslí). Později v této budově byly umístěny jesle, nato Zvláštní škola a Dům dětí a mládeže.

     Trvalo to však dalších deset let, než se plán změnil ve skutečnost. Zapříčinilo to několik faktorů - mj.           i dlouhotrvající jednání mezi několika subjekty a obstarávání finančních prostředků na stavbu. ONP Nejdek nechala na základě plánů schválených v roce1931 vystavět na okraji města při silnici na Pernink v roce 1932 nemocnici (čp. 975 v tehdejší Perninské ulici).  Soukromá nemocnice byla určena pro provozování veškeré léčebné péče pro všechny druhy nemocí. Tento stav trval ještě během druhé světové války, když ji v roce 1944 převzal Landrát (územně-správní jednotka po bývalém okresním úřadě).

     Objekt nemocnice byl postaven půdorysně do tvaru písmene T (jako třípatrová budova se zvýšeným suterénem). V západní části byla budova řešena jako pětiposchoďová, kde ve čtvrtém poschodí bydlel primář a v pátém poschodí pomocný personál. Budova byla od počátku vytápěna ústředním topením, osvětlení bylo elektrické včetně signalizačního zařízení. K nemocnici náležel zalesněný pozemek o velikosti přibližně 8 ha, s části oploceného.

    Dne 12.listopadu 1932 byla nemocnice se 70 lůžky dána do užívání. Po dopoledním slavnostním shromáždění v hotelu Krásná vyhlídka, kde bylo přítomno více než 100 osob z Nejdku a významní hosté z Karlových Varů, Sokolova a odjinud, následovala prohlídka novostavby podle návrhu karlovarského architekta Ing. Riedla. Celé odpoledne byla budova otevřena pro veřejnost.

   Ve 30. letech byl primářem nejdecké nemocnice  Mudr. Viktor Kűrschner, chirurgy byli Mudr. Fritz koch a Mudr. Weiss.

   V roce 1943 bylo například do nejdecké nemocnice přijato 1407 osob, o dva roky později šlo o 1321 osob.

     Nejdecká nemocnice v poválečném období.

    V období po roce 1945 se vyvinulo ze strany zástupců Okresního národního výboru (ONV) Nejdek a jednotlivých obcí nezměrné úsilí k zachování nejdecké nemocnice, která zajišťovala zdejšímu obyvatelstvu úrověň lékařské péče. pokud bereme v potaz ten fakt, že byla rozšířena v této době, kdy se šířila onemocnění různého druhu a dosažitelnost nejbližší nemocnice v Karlových Varech představovala zejména v zimních měsících vážný problém, jevila se existence zdejšího  nemocničního zařízení jako nutná a žádoucí. Úplné zrušení stávajících oddělení by tak přispělo k odlivu obyvatel především ve vysokohorském pásmu.

    Na následném osudu nemocnice se podílelo několik faktorů, bezprostředně daných rokem 1945. Kvalifikovaní němečtí lékaři Mudr. Penitschka a Mudr. Fläderer nebyli zařazeni do organizovasného odsunu, byli považováni za specialisty a nadále se zde s nimi počítalo, avšak v roce 1947 byli nuceni odejít do Německa, přestože se je ONV Nejdek snažil udržet. ZNV v Praze přislíbil za Mudr.Plitzku, jenž odsud odešel o rok později, náhradu, která ale nedorazila. Dále zde konali službu Mudr.Schneider(měl na starosti Krásnou Lípu s okolím), byl však odsunut do Německa, a Mudr.Pfeifer.

Před 2.světovou válkou bylo na Nejdecku 11 lékařů (na 37 tisíc obyvatel), zato v roce 1947 zde ordinovali tři (v okrese tehdy žilo cca 17 tisíc obyvatel) a v úvodu následujícího roku dokonce jen dva.

    Za největší potíž ve zdravotnictví bylo pokládáno hospodaření nejdecké nemocnice, která v letech 1945 a 1946 skončilo finančním schodkem ve výši 496 tisíc Kčs (za neodbytné léčebné a nezaplacené účty). Je třeba zdůraznit, že nemocnici spravovala Okresní správní komise (předchůdce ONV v letech 1945 a 1946) a nato ONV Nejdek, kterému nebývalou měrou toto zařízení znesnadňovalo vytváření přijatelného rozpočtu. Zemský národní výbor (ZNV) v Praze doporučil okresu navázat kontakty s karlovarskou všeobecnou veřejnou nemocnicí, která by v budově umístila plicní oddělení - Karlovarsko totiž patřilo po roce 1945 k oblastem, kde byla velmi rozšířená tuberkulóza. Po jednáních mezi ONV a karlovarskou nemocnicí, k nimž došlo v létě a na podzim 1946, se zrušila nejdecká nemocnice a její prostory byly převzaty ústavem v Karlových Varech, který do ní přemístil plicní oddělení se zachováním lůžkové kapacity pro potřeby obyvatelstva celého okresu. Do správy karlovarské nemocnice přešla budova teprve 20.září 1946. Posléze však vyšlo najevo, že porodnické oddělení ukončí svoji existenci (na podzim 1947), neboť by se novorozeňata mohla nakazit otevřenou tuberkulózou, se kterou se po válce opět počítalo. Mimoto ONV protestovalo proti zrušení oddělení chirurgie a interny. Dluh zařízení se mezitím vyšplhal k částce 690 tisíc Kčs.

Podle matriky narozených, se poslední dítě narodilo v nejdecké nemocnici 19.prosince 1947.

    Velmi záhy se ukázalo, že řešení problematiky nejdeckého ústavu v podobě převedení pod karlovarskou nemocnici krokem neuváženým a mylným. Již v červenci 1946 upozorňoval tehdejší okresní lékař Mudr.Weiss na skutečnost, že převedení nemocnice nepřinese oblasti užitek. Širší veřejnost (např. pod hlavičkou ROH, okresního výboru ČSNS, místní odbočky ČsOL) se bránila písemnými apely u OSK či později u ONV. Připomínalo se, že v zájmu republiky je náležité osidlování tohoto kraje a za daný předpoklad je brána rovněž řádná lékařská péče a ta je příslušnými  rozhodujícími místy opomíjena či dokonce sabotována. Byly vysloveny i návrhy, aby plicní oddělení změnilo lokalitu. Dělnictvo celého nejdeckého okresu bylo znepokojeno nastalou situací a zahájilo by připravenou stávku.

   Vedoucí činitelé ONV Nejdek se v únoru 1948 účastnili pracovních schůzek na Ministerstvu zdravotnictví a u předsedy ZNV v Praze Ladislava Kopřivy. V červnu následovalo další jednání (tentokrát v Nejdku), kde se případ nemocnice opět prodiskutovával. Vyslanci MZ se na něm seznámili s celou kauzou a ubezpečili přítomné, že zdravotní středisko, jež by zde v nejbližší době vzniklo, by se mohlo v budoucnu přeměnit ve státní nemocnici II. stupně, ovšem za předpokladu obvodu zahrnujícího 40 tisíc obyvatel.

   V roce 1946(nejspíše v měsíci září) měla nemocnice kapacitu 75 lůžek, včetně lůžek pro novorozence, umístěných v prvním a druhém patře. V suterénu byla umístěna nemocniční kuchyně s příslušenstvím, kotelna se skladišti pro uhlí, prádelna, mandlovna, žehlírna a několik skladišť. V přízemí se nalézal byt domovníka s kuchyní a pokojem s příslušenstvím, společná jídelna spojená elektrickým výtahem s kuchyní, správa kanceláře, ordinace primáře, rentgen, tři pokoje pro lékařský personál a ambulance. V prvním a druhém poschodí byly pokoje pro nemocné včetně dvou operačních sálů.

    Tehdy v nemocnici pracovalo celkem 23 osob (12 Čechů a 11 Němců).

     Plicní (tuberkulózní) oddělení

   Prozatimním primářem tuberkulózního oddělení v Nejdku se stal v březnu 1947 Mudr. Ondřej Topolčan, o rok později byl už primářem definitivně. První roky tohoto oddělení v Nejdku se nesla ve znamení neuvěřitelných těžkostí. Velmi obtížné pracovní podmínky se řešily řadu let - na oddělení byl takový nedostatek personálu, že si zaměstnanci nemohli vybrat dovolenou až 5 let. Stalo se i to, že místo 10 sester pracovaly na oddělení jen čtyři.

     Nyní je nemocnice využita jako  "Zařízení následné rehabilitační a hospicové péče" REHOS.                  Kde mottem tohoto zařízení je  "Sloužící anděl - toť má sestra" (William Shakespeare).                                  Cílem léčebny je stálé zkvalitňování poskytované péče. Důkazem je, že v součastnosti odchází ze zařízení 65 procent pacientů zpět do domácího ošetření nebo jsou překládáni do pobytových sociálních zařízení.                                                                                                                                                                   zdroj REHOS   

 

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode